31.01.2005

Ještě smutnější příběh
v rubrice ***nezarazeno***



Mé prosby byly vyslyšeny. Z automatů jsem dostala 80 bodů. Skutečně nehrozila sebemenší šance, že bych to udělala. Zajímavé je, že za některé příklady jsem nečekala žádné body, ale dostala jsem jich docela dost. Bohužel naopak to bylo taky a ve větší míře. Dohromady tedy krásné červené F. V současné chvíli jsou mé výsledky krásně schizofrenní, to proto, že tam ještě nemám ta dvě efka z automatů.

Dneska jsem dokopala k tomu, že jsem seběhla za našeho kopečka až k Albertu a nakoupila jsem si zásoby. Měla jsem v plánu koupit si polévkovou zeleninu a polévkové maso. To jsou kuřecí odřezky. Je to sice nehorázně drahé, ale pořád je to nejlevnější maso a na polévku ideální. Jenže ti lajdáci v Albertu už druhý den nemají balenou polévkovou zeleninu. V její přihrádce leží zelenina na svíčkovou. To si myslej, že mě oblafnou? Ještě když je to na tom balíčku napsané. Samozřejmě, mohla bych si koupit zeleninu samostatně, jenže z toho jejich petržele bych udělala polévky čtyři. Al ekdo by to pak jedl? O to nestojím. Takže jsem si zas koupila jen kuřecí křídla a jablíčka a těsto na štrůdl. Křidélka jsou lahůdka. Nevím co mě to popadlo, ale jsem schopná si 2x týdně koupit půl kila křídel, upéct si je v troubě na vysokou teplotu (jakože ugrilovat) a pak sežrat s chlebem a nějakou mňam Heinz omáčkou (můj favorit je Exotická omáčka). Čekám, kdy se mi tahle dobrota přejí. Zřejmě pak nebudu moct půl roku pohlédnout křídla aniž by se mi udělalo špatně.

Jinak je mi bídně. Petr se vrátil z hor a já z toho mám mnohem menší radost než bych čekala. Nějak nefunguju.

31.01.2005, 20:20:00 . . .

30.01.2005

Flink
v rubrice ***nezarazeno***


Včera jsem zjistila, že znám člověka s pračkou. Už víc než měsíc. Takže jsem ho dneska navštívila s batohem plným špinavého prádla, za chvilku bych neměla co na sebe. Dostalo se mi pochvaly za mé různorodé a různobarevné spodní prádlo a během času, kdy se prádlo neúčinně máčelo ve vodě (na první pokus jsem do pračky nedala prášek) i následně, kdy se účinně pralo, jsem si vyslechla pár Flinkových historek.
Flink je fascinující člověk. Je ze skupiny těch lidí, o kterých vždycky slyším vyprávět nějakou šílenou historku, ale sama nikoho takového neznám. Když jsem se s ním někdy v prosinci seznámila v hospodě, tak mi vyvětloval, že den předtím vypil během pěti minut 4 panáky rumu. Ze vzteku na kamarády, "no chápej! panák zadarmo! a oni to tam nechaj jen tak stát. Tak jsem to do sebe všechno kopnul". Ovšem, alkohol zadarmo se přece neodmítá :) Flink chodí do hospody každý den, nutno uznat, že nechodí sám. Pro mě je tohle naprosto nepochopitelný styl života. Pár chvil strávených s Flinkem ve mě vytvoří dojem, že jsem velmi stará a spořádaná.
Mě se nestává, že bych dostala na plese přes hubu. Se svými kamarády se neperu, ani z legrace, "normálně fight club, to ti děsně pročistí hlavu". Flink je schopen chodit měsíc se zlomeným žebrem, aniž by si zašel k lékaři a považuje za normální, že mu někdo ve dvě v noci zavolá, ať jde do hospody a on přitom neví, kdo mu volal. Dnes mi vysvětloval, jak se mu udělalo v pátek špatně z techna. Protože těma šesti pivama, dvěma bramborákama a nějakým hulením to být určitě nemohlo, to on běžně vydrží mnohem víc. Nemůže si najít práci, protože vstává ve tři odpoledne a než se dostane do města, tak je pět a to už je, jak známo, po pracovní době. Vlastně je to tak akorát doba na nějaké to pivko. Uchvatné na tom je, že vždycky má s kým do té hospody jít a že jeho kumpáni zjevně fungují na stejném principu. Prostě není to nějaký exot, je jich celé hejno!
Přestože to vypadá, že Flink je naprosté hovado, tak jde o pouze lehce přesluhujícího bakaláře. Vysokoškolák. Je vcelku inteligentní, ale úspěšně to maskuje. Mám pro něj trochu slabost a z nějakého důvodu ve mně probouzí lehké spasitelské skolny. Když se s ním vidím, tak na něj tlačím ať nekouří, ať tolik nechlastá, ať si najde práci. Samozřejmě to nemá vůbec žádný efekt, takže nevím proč to dělám, ale stejně to dělám. Ale jinak je to hodný kluk, takový povolný. Pokud je zrovna v Brně, tak si na mě téměř kdykoliv udělá čas a dokonce se mnou byl i kině. Prý poprvé po roce. Nedávno mě zval na vernisáž velkoformátových suchých jehel, což znělo dobře. Dokud se tedy neukázalo, že za pití se tam bude platit a to není to pravé ořechové. Tak možná někdy jindy.

30.01.2005, 23:54:00 . . .

29.01.2005

Smyčka
v rubrice ***nezarazeno***


Nerozumím tomu. Některé věci se vrací pořád a stále. A já proti nim pořád a stále neúnavně bojuji. Vždycky se někde objeví někdo, kdo propaguje knihu Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. A já na to vždycky skočím a pustím se do vysvětlování. Tahle praštěná kniha v lidech vytváří dojem, že všemu rozumí a že chování muže a ženy se dá poměrně snadno vysvětlit na vzoru muž – lovec, žena – ochránkyně rodinného ohně.
Můj oblíbený příklad, který je přímo z knihy, je o tom, že muži nemají periferní vidění. Totiž, já když jsem tu knížku četla, tak jsem měla nejasný pocit, že něco není v pořádku, že tam něco nehraje. A na tomhle mi to konečně došlo. Muži prý mají horší periferní vidění proto, že když chodili na lov, tak se plížili křovím a potřebovali vidět na zvěř, zatímco ženy čekaly doma a musely hlídat vchod a okolí jeskyně, jestli nehrozí nějaké nebezpečí a jestli mají všechny děti. Taková blbost. Úplně stejně bych mohla říct, že ženy mají lepší zrak do dálky, protože vyhlížely svého muže až se vrátí z lovu a hlídaly jestli v dálce není nějaké nebezpečí, zatímco muži mají lepší periferní vidění, protože musí sledovat své okolí, aby jim žádné zvířátko neuteklo. Teorie, která se dá takhle naprosto obrátit je chybná. A jestli je celá kniha založená na chybné teorii (což je), tak to opravdu není v pořádku. Je to blud. A lež. A mě se ani trochu nelíbí, že je tolik lidí, kteří říkají "ale vždyť ta kniha má pravdu". V čem má pravdu? Že muži mají horší periferní vidění než ženy? To pravděpodobně ano. Ovšem neplatí to stoprocetně a už vůbec z toho nelze vyvozovat, že žena patří k rodinému krbu a muž k lopatě. Ani v nejmenším! A to je přesně to, co ta knížka na každé stránce dělá. A já z toho rostu.
Takže, tahle kniha není vhodná vůbec pro nikoho. Je úplně nevhodná. A já proti ní budu bojovat, vždycky když na ní náhodou narazím. A Eva huserová mi to jen potvrdí.

29.01.2005, 20:06:00 . . .

Chandra se mi lepí na paty
v rubrice ***nezarazeno***


Nějak na mě padl smutek. Jak tak pořád sedím doma u počítače, tak se opět vůbec nehýbu. Dopledne vstanu, sednu k počítači a kolem půl druhé v noci se zase zvednu a jdu spát. Sem tam se do toho vloudí hlad nebo nějaká zkouška, takže se občas dostanu i ven. Už druhý den mě bolí hlava. Když ji předkloním, tak cítím až do půlky zad, jak se natahují svaly, táhne to a bolí to. Z toho mě zřejmě bolí hlava. Žádný pohyb. Klasika.
Tak jsem se zkusila trochu protáhnout a dokonce jsem i vytáhla chrasticí šátek, který jsem dostala od maminky. Bývaly totiž doby, kdy jsem chodila na břišní tanec. To ještě když byl Petr v Česku.
Mám pocit, že s Petrem toho odešlo víc. Vlastně všechno zajímavé. Bývaly doby, kdy jsme chodili do tančních. A na plesy. Bývaly doby, kdy jsme chodili bruslit nebo plavat. Bývaly doby, kdy jsem doma po večerech malovala na skleničky a hrnečky. Bývaly doby, kdy jsem si hrála s ulitama a vlascem. Bývaly doby, kdy jsme alespoň jednou za půl roku šli na koncert vážné hudby. Doby, kdy jsme chodili na operu i do divadla. Alespoň jednou za měsíc do kina. Bývaly doby, kdy se mi Petr smál, že nedokážu vstát každé ráno v půl sedmé a já jsem mu za to nadávala, protože on sám vstával až v půl deváté. To už jsem musela být dávno v práci. Bývaly doby, kdy jsem za oknem pěstovala bylinky a pak se je marně snažila narvat do všech jídel, aby měly nějaké uplatnění. Bývaly doby, kdy jsem považovala za běžné chodit do práce v kostýmku. Jen tak, aby mi to slušelo, ne že bych musela. Bývaly doby, kdy jsem bydlela se svými milovanými, chlupatými, mazlivými kočkami. Bývaly doby, kdy nemuset ráno vstávat byl svátek a já jsem si to uměla pořádně vychutnat. Bývaly doby, kdy jsem měla s kým spát.
A teď? Jediný pohyb, který mám je povinný tělocvik během semestru, v kině jsem velmi zřídka, koncert, operu ani divadlo jsem víc než rok neviděla ani z dálky, barvičky na sklo leží v šuplíku společně s chrasticím šátkem a ulitami. Bylinky pochcípaly, když jsem loni odjela na týden za Petrem a kočky znám hlavně z obrázků. Místo toho mám všeho mám školu a internet. Měla bych se učit, ale zoufale se mi nechce. Po roce a půl stále nemám pocit, že bych něco podstatného uměla a nemyslím si, že bych našla práci lepší než před tím. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že "oni mě to naučí" a zapomněla jsem, že co se nenaučím sama, to nikdy umět nebudu. Útěchou mi, že mě ta škola pořád ještě baví, protože jinak by to byla jen strašná ztráta času.
Vím, že by vlastně stačilo jen trochu vůle a spoustu z toho by zase fungovalo. Jenže ta vůle mi nějak chybí. Bez Petra to nemá žádný smysl.

29.01.2005, 12:25:00 . . .

27.01.2005

Smutnej příběh
v rubrice ***nezarazeno***


Ta písemka měla éčkový potenciál. Moc mě mrzí, že jsem ho nevyužila dostatečně. Nejenže už není žádný opravný termín, ale hlavně jsem z šesti otázek znala odpověď na pět a čtvrt. Bohužel jsem lama zkratkovitá. Z písemky jsem odešla o třičtvrtě hodinu dřív. Stejně bych už nic víc nevymyslela a na chyby bych taky nepřišla. Cítila jsem se velmi klidně, vyrovnaně a věděla jsem, že je velká pravděpodobnost, že E získám. Za dveřmi jsem své řešení probrala s Miškem a zjistila jsem, že je velká pravděpodobnost, že E nezískám. A mrzí mě to. Ne proto, že by písemka byla těžká nebo že jsem se málo učila. Ale proto, že jsem opět udělala několik hloupých chyb z nepozornosti nebo ze zkratkovitého uvažování.

Prostě mám ve zvyku si algoritmy, úlohy a vůbec všechno zjednodušovat. Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše. Problém spočívá v tom, že si to často zjednoduším příliš a že to skutečně jinak než složitě udělat nejde. No, uvidíme. Výsledky budou zřejmě v pondělí. Vzhledem k tomu, že potřebuji 109 doufám, že je buď získám a nebo získám bodů méně než 100. Protože vědět, že mi k E chybělo méně než 10 bodů, tak budu moooc smutná. Nemám ráda těsné prohry.

27.01.2005, 18:19:00 . . .

A ze všeho nejhorší je strach...
v rubrice ***nezarazeno***


...ta potvora vám vleze všude.
To si člověk takhle v klidu sedí u počítače a najednou si všimne, že Petr není na icq. A není tam už dlouho. Vlastně tam není už od rána. Jenže je pracovní den a už je jedenáct. Kde asi vězí? Má poradu? Ale to by byl jen Away. Evidentně vůbec nebyl v kanceláři. Nejel někam? Nevzal si dovolenou? A proč mi to neřekl? Nenene, žádnou dovolenou nemá. Prostě dnes nepřišel do práce. Proč? Něco se mu stalo! Srazilo ho auto? Jak se sakra to dozvím!? Ale ne, nic mu není, jen zaspal. Ale tak dlouho? To se mu přece nestává. Tak je v pořádku nebo ne? Jo, určitě je. Ale proč teda není v práci? Třeba je jen nemocný. Ale to by si snad včera stěžoval. Určitě by se zmínil, že zůstane doma. co když se mu něco stalo?! Nene, klid. Není potřeba hned propadat panice. Ale...
A tak to jde třeba hodinu. Na jednu stranu má fantazie vykresluje katasrofické scénáře a na druhou stranu má pragmatická část říká, že je všechno v pořádku a že když ho začnu nahánět, tak budu k smíchu, protože jen neměl čas dát o sobě vědět. A po nějaké době se odhodlám a pošlu mu smsku. Ukáže se, že je skutečně nemocný, ale úplně v pořádku, že leží doma a pije čaj.
Na jednu stranu je skutečně úžasné, jak dlouho dokážu sama sebe přesvědčovat, že je všechno v pořádku i když vlastně nejsem vůbec klidná. Na druhou stranu je nepříjemné, co všechno si člověk dokáže představit, když nemá informace.
Když se mi to stalo poprvé, tak jsem temným vizím odolávala dlouho. Petr šel na nějaký třídní sraz, se slovy, že za hodinu bude zpátky. Protože odcházel kolem osmé, tak jsem ho čekala tak kolem desáté, jedenácté, vím jak se čas v hospodě může protáhnout. Když ve dvanáct ještě nebyl zpátky, tak jsem trochu znervózněla. Do tří do rána jsem hlídkovala u okna. Představovala jsem si, jak někde usnul a zmrzl nebo ho někdo v noci zmlátil. A na druhou stranu jsem si říkala, že se to asi vyvedlo lépe než čekal, trochu se zdržel, sama se občas z hospody vracím po půlnoci. Ve tři jsem šla spát s tím, že ráno bude spát vedle mě. A když jsem se v půl sedmé ráno vzbudila pořád sama, tak mi bylo jasné, že se mu něco stalo. Zavolala jsem mu z půjčeného mobilu a dozvěděla jsem se, že právě vyráží domů. Všechno v pořádku. Až na mě.
Od té doby vím, že mám vždycky počkat ještě o chvíli déle než čekám. Teď zrovna neodpověděl nic na smsku. Sice jsem se na nic neptala, ale mohl něco napsat. Možná se mu něco stalo. Ale s největší pravděpodobností se mu vybil telefon nebo nemá signál nebo prostě neviděl důvod k jakékoliv odpovědi.

27.01.2005, 1:12:00 . . .

26.01.2005

Tak už můžu do dalšího semestru
v rubrice ***nezarazeno***


Ráno bylo krušné. Moc jsem toho nenaspala a bylo mi úplně špatně. Bylo mi jasné, že nemám sebemenší šanci tu písmeku z Javy napsat, protože v tom beznadějně plavu. Docela vážně jsem přemýšlela o tom, že tam vůbec nepůjdu, ale řekla jsem si, že zázrak se může stát vždycky a třeba to přece jen bude trošku jednodušší než to měli na posledním termínu.

Pojala jsem podezření, že Adámek pro mě snad má slabost (ostatně jako každý. Bezprostřední, držkatá kulida se přece líbí všem a komu ne, tak ten je studenej čumák), protože jinak si nedovedu vysvětlit, že dnešní termín byl poměrně pochopitelný i pro mě. Asi zaregistroval, že jsem přihlášená a řekl si, že mi dá šanci tu zkoušku udělat. Protože kromě toho, že to bylo vcelku napsatelné, tak to bylo i poměrně schovívavě ohodnocené. Takže zatímco všichni kolem mě získali 30 bodů (maximum), tak já jsem se po hodině dohrabala na krásných 18 bodů a víc ani ťuk. I když jsem měla ještě hodinu na dumání. Vzhledem k tomu, že jsem byla přesvědčená, že nutně potřebuji 17 bodů, jsem byla poměrně spokojená. Adámek sice při hodnocení poznamenal, že nejsem moc ambiciózní, ale oproti 5 bodům z prvního termínu jsem to považovala za docela slušný výsledek. Ostatně Adámkovi vůbec vděčím za to, že mám Javu zdárně za sebou, protože jsem si ho vybrala jako cvičícího a při opravách úkolů byl myslím poměrně vstřícný.

Doma jsem pak ještě zjistila, že jsem si špatně pamatovala hranice známek a díky jednomu bodu ze cvičení zřejmě budu mít dokonce D. No, že bych si myslela, že umím Javu na -2, to si nemyslím. Ze zkoušky jsem dnes odcházela velmi zahanbeně. Ještě se mám rozhodně co učit.

Cestou domu jsem se stavila ve Studentagency a koupila jsem si lístek do Ženevy. Docela se tam těším. Škola daleko, Petr blízko. Bude to fajn, být zase na pár dní slečna v domácnosti.

26.01.2005, 22:53:00 . . .

To už ani není nepoučitelnost
v rubrice ***nezarazeno***


To už je lemrovitost vysokého kalibru. V pondělí jsem se mrkla na Javu a po měsíci jsem se naučila používat testovací třídu. A dokonce jsem dosáhla toho, že byla pěkně zelená. To jako, že mi všechno proběhlo v pořádku, žádné chyby. Nějak mě to ukolébalo. Jako bych nevěděla, že musím trénovat, trénovat, trénovat. Takže jsem si celá ukolébaná 6 hodin před zkouškou stáhla letošní písemky a teď jen kulím očka. To přece nemůžu stihnout za dvě hodiny! Možná tak za půl dne... Kde jsem vzala to přesvědčení, že to mám na háku, to by mě vážně zajímalo. Nejenže jsem špatná studentka, ale taky jsem mizerná programátorka.
Takhle pozdě v noci se kolem stolu zase plížej klasické otázky. Ale co, trochu života do toho umírání. Koneckonců na milé kluky si najdu čas pořád, tak to se mnou ještě není tak špatné.


26.01.2005, 3:58:00 . . .

23.01.2005

Palačinky
v rubrice ***nezarazeno***


Je to bída. Už ani recept na palačinky si nepamatuju. Ve středu jsem vymyslela, že by bylo fajn, kdybychom si udělali palačinky. Nakoupila jsem mléko, tvaroh a vajíčka. Jenže pak na to nějak nedošlo. A všichni odjeli. Takže jsem se rozhodla si je udělat dneska. Budu na to sama, ale to se nedá nic dělat. Jenže jak se dělá těsto? Asi po půl hodině hledání na webu jsem se rozhodla, že prostě smíchám vajíčka, mouku a mléko v nějakém rozumném poměru a bude. A bylo. A že jsem ještě měla v lednici zbytek smetany na šlehání, tak jsem si dala palačinky se šlehačkou. Mňamka. Sežrala jsem jich asi sedm. Teď se musím odkulit do kouta a tam to pěkně strávit. A přemýšlet nad tím, proč píšu takové blbosti.


23.01.2005, 14:29:00 . . .

20.01.2005

Ani spát mi nechutná...
v rubrice ***nezarazeno***


Tak mám za sebou poslední první termín. Teď už mě čeká jen opakování. Tedy "jen". Vzhledem k tomu, že opakuji 4 zkoušky, tak jsem v podstatě na začátku. V tomto zkouškovém už podruhé. Už mi jdou po krku, ale zatím jsem stále klidná. Přesto má pravdu Komik, který mě upozornil, že jestli budu přístí rok opakovat tři předměty (alespoň jednu z těch tří musím udělat, děj se co děj), tak budu mít hooodně práce. Ale každopádně kvituji s povděkem, že oproti předešlým zkouškovým nejsem po třech týdnech neuvěřitelně utahaná a vyčerpaná. Jen mám teď v hlavě tak nějak prázdno.

Nechce se mi nic dělat. Dokonce už mě ani nebaví prolézat diskuse. Což je co říct, protože to je činnost na dlouhé zimní večery jako dělaná. Ještě tak si s nkým povídat na icq, ale poslední dobou mám pocit, že si s lidmi nemám co říct. Buď se stýkám se špatným lidmi nebo trpím nějakou krizí témat. Nevím jistě.

20.01.2005, 14:41:00 . . .

16.01.2005

Takňák
v rubrice ***nezarazeno***


Někomu prostě kofola nedělá dobře. Kupříkladu má klávesnice si s ní dnes vůbec neporozumněla. A že jsem na klávesnici nešetřila, hned dvě deci jsem jí dala. A dočkala jsem se snad nějakého vděku? Ani náhodou! Přestal fungovat Ctrl. Oba. No, to mám zato.
Tak jsem jí rozšroubovala, rozebrala, nechala vyschnout, všechny klávesy jsem krásně umyla a znova jsem ji složila. Je teď krásně čisťounká a vypadá úplně jako nová. A Ctrl pořád nefunguje. Asi si koupím novou.

Nevím čím to, ale zdá se, že jsem podlehla záludné letargii. Tento týden jsem psala dvě zkoušky a z obou jsem odcházela s tím, že jsem je zřejmě neudělala (u nás se, až na výjimky, dělají písemné zkoušky, takže výsledky nejsou hned na místě). A bylo mi to úplně jedno (i když se pak ukázalo, že jednu jsem přece jen udělala). Bývaly časy, kdy jsem po zkouškách hořce plakávala, že jsem lama a nic neumím, ale teď mi to nějak nevadilo. No, tak si to zopakuju, no. Vnáší to do mého života jistou dávku klidu. Rika to děsí, říká, že to není zdravý postoj. Má pravdu, mně se to zdá taky podezřelé. Že by mi po roce na škole už otrnulo?

16.01.2005, 23:55:00 . . .

10.01.2005

Víc takových dní II
v rubrice ***nezarazeno***


Dnes je den pro radost. Mám skvělou náladu. Nejenže jsem ze své první zkoušky dostala za A (juchů!), ale dokonce je o mně zájem. Mám v merku minimálně 5 kluků, kteří by se se mnou rádi viděli. Pět sice není nijak závratné číslo, ale každopádně je to víc než jeden a jeden je stále výrazně víc než žádný. Takový zájem mě přirozeně velmi těší i když není pravděpodobné, že bych se se všemi viděla. Taky musím mít nějaký čas sama pro sebe.

10.01.2005, 23:59:00 . . .

Víc takových dnů
v rubrice ***nezarazeno***


Cha! Všechno se v dobré obrátí. Nakonec. Někdy. Když má člověk štěstí. Takže mě dnes po dlouhém a únavném týdnu přestalo bolet v krku. Skoro. Tak doufám, že to nezakřiknu. Protože když můžu jíst, tak je svět o mnoho krásnější a já mám víc energie a víc dobré nálady. Možná to nesouvisí jen s tím jídlem, ale s tím krkem určitě.

Kromě toho dnes venku krásně svítilo sluníčko a já jsem z kuchyně zahlédla poštolku. Lítají nám kolem oken, sedají si na balkon nad oknem a tam pískají.

Taky se mi dnes konečně povedlo sníst ananas, který jsem si koupila v pátek ráno a neměla jsem dosud dost síly na jeho rozkrájení a snědení.

A taky se možná dneska dostanu k tomu, že napíšu co jsem ve čtvrtek navařila za dobrotku.
Byla jsem nakupovat a v Albertu jsem narazila na Kokosový krém. Ostatně za poslední dva roky se sortiment českých obchodů velmi rozšířil. Pod značkou Exotic food se dá koupit ústřicová omáčka, sezamový olej, sladká ostrá thajská omáčka na kuře, sladká švestková omáčka, no a před vánocema jsem narazila na mangový kompot, kokosové mléko a kokosový krém. Samé dobroty. Osobně teda kokosovému krému říkám kokosová smetana, ale to je detail.

Takže jsem si koupila kokosový krém, pórek, kuřecí masíčko a rýži. Doma jsem měla kousek zázvoru a ostatní potřebné ingredience. Nejprve jsem dala vařit rýži do neslané vody a přihodila jsem jí tam pár hřebíčků. Že se voda na rýži nesolí, jsem se dozvěděla od jednoho Čechojaponce a došla jsem k závěru, že mi to tak chutná. Pak jsem na pánev mrskla masíčko, osolila, zasypala jsem ho řádně kari, osmahla a nastrouhala jsem na něj kus zázvoru. Je zajímavé, že v kuchařkách se většinou používá "kus velký jako palec", ale tak malé kusy zázvoru se v obchodech neprodávají. Pak člověku doma schne velký kus, který mu zbyl a když ho potřebuje, tak aby šel koupit nový. K masu jsem přidala na kolečka nakrájený pórek a zakapala jsem to šťávou z jednoho citronu a nakonec jsem to zalila kokosovou smetanou. A bylo to exceletní. Bohužel to není tak úplně z mé hlavy. Teda spíš vůbec, je to z oranžové kuchařky, jenže tam používají chemicky neoštřený citron a je to celé takové moc kyselé a náročné. Zatímco tohle je jedna dvě, je to ze stejných surovin a je to lahoda.
Jen můj žaludek, který už si o Štědrém dnu docela stěžoval, začal protestovat, že tohle teda ne. A to mi to zas tak moc tučné nepřipadalo. Ale je pravda, že jsem tam nemusela dávat celou tu plechovku. Jen nevím, co bych dělala s tím zbytkem. Asi bych ho schovala na stejném místě jako ten zázvor.

Ovšem v pátek mě v lékarně pěkně podvedli. Normálně tam přijdu a chci si koupit Tantum Verde, 10 pastilek. A oni, že maj jen balení po 20ks. To ale nechci. A tak oni, že maj Tantum Lemon, že je to stejné, jen to má citronovou chuť. Novinka. Tak jsem si to koupila a co? No samozřejmě, že to nefunguje! Zatímco po jednom Tantum Verde necítim bolavé mandle ani žádnou chuť na jazyku (zřejmě to funguje na principu znecitlivění celé pusy), tak po třech Tantum Lemon jsem se šla úplně normálně najíst a v krku mě bolelo dál. Prostě šlendrián.

10.01.2005, 23:55:00 . . .

9.01.2005

Marodim
v rubrice ***nezarazeno***


Ještě než Petr odjel, tak mě stihl nakazit svou chorobou. Petr je na nemoci dost náchylý, stačí aby ho trochu ofouklo a už ho bolí v krku. Vlastně mám pocit, že ho bolí v krku asi tak polovinu roku. Vždyť i v Turecku měl chřipku.
Takže jsem si jeho lehké pobolívání v krku odvezla do Brna. Protože mám ve své silné tělo důvěru, tak jsem neměla pocit, že bych se měla nějak moc léčit. Ostatně nemoc u mě probíhá dost standardně. První den mě lehce bolí v krku, druhý den začnu smrkat a když mám štěstí, tak třetí den jsem v pořádku.
Bohužel mám pocit, že takové štěstí už jsem neměla několik měsíců, takže mě třetí den vždycky zaskočí kašel. Ten se během dvou dnů prohloubí tak, že mám pocit, že vyplivnu plíce. Pak nastává čas na teplotu. Teplota nad 37,5 stupňů mě spolehlivě zažene do postele. Poznám okamžitě, že přišla. Začne mi být ukrutná zima a pod dekou se snažím si udělat vyhřátou jeskyňku. Vystrčit ven ruku nebo nohu se rovná potupné smrti umrznutím. Překvapivě většinou stačí se z teploty vyspat. Teprve po překročení teploty 38 stupňů je čas na nějaké prášky, které ji snižují. Ale proč se pak musím tak strašně potit?
Tento týden jsem dlouho žila v domnění, že "zítra už to bude lepší". Lehká bolest v krku a rýma se dá snadno přechodit. Jenže jsem stále taková nějaká utahaná a když zrovna nečtu Okouna, což je intelektuálně nenáročné, tak spím. A dneska k večeru mě přepadla vysoká teplota a já jsem zpocená, utahaná, otrávená a vysílená. A je mi jasné, že ještě minimálně týden se s nemocí budu potýkat. A když půjde všechno "dobře" tak se z může zase vyklubat angína na antibiotika, jako se stalo loni asi 5x.
Moc pěkná představa, když mě v týdnu čekají dvě zkoušky.

9.01.2005, 0:55:00 . . .

7.01.2005

Barvičky
v rubrice ***nezarazeno***


Některé věci se nemění a zřejmě mě budou provázet celý život. Kupříkladu mě nepřestane udivovat kolik lidí považuje podvod za běžný a přípustný. A taky, že vlastně nevím, do které skupiny patřím. Jestli do té nepodvádějící nebo podvádějící.
V úterý jsem jela s Mindou a s Rikem do města. Na zastávce jsem si stěžovala, že už si musím kupovat dospělácký kupon do šalinkarty, protože jsem odrostla studentskému věku. A Minda, že si mám dál kupovat studenstský kupon, když mám studentskou kartu. Že si toho nikdo nevšimne, že to nikdo nekontroluje a že ušetřím. Rozběhla se diskuse, kde já jsem tvrdila, že se to nedělá a ona, že je to přece jedno, když na to nikdo nepřijde. A Riko si přisadil. Je to něco jako opisování. Prý jestli jsem nikdy neopisovala? Možná ano, ale je to velmi nepravděpodbné.

Obecně si myslím, že se podvádět nemá. Člověk má čestný. Předpokládám, že se všichni snaží být čestní a vždy mě zarazí jak je má představa naivní. Není to tak. Naopak se všichni snaží někoho obelstít, ošulit, přechcat a vyzrát na něj. Je zbytečné snažit se lidi okolo sebe přesvědčovat, že je lepší se chovat jinak? Mám na podobné snahy rezignovat, protože si o mně stejně takoví lidé myslí, že jsem hloupá, když nevyužívám šance? Nebude nakonec nejjednodušší přistoupit na jejich způsoby a chovat se jako oni?
Ono to není jednoduché. Nejsem si jistá, jestli je reálné být vždy a ve všem čestný. Dost to komplikuje život, když nic jiného. A někdy to asi opravdu nejde. A jak mám hájit své barvy, když sama vím minimálně o dvou věcech, ve kterých nejsem nejpoctivější. Co říct na větu "Stejně jako ty používáš nelegální software, tak já jezdím na studentskou slevu"? Dá se nepoctivost dělit na "dobrou" a "špatnou"? A přece se mi některé prohřešky zdají horší než jiné. Problém je, že nic není černobílé a já bych přitom byla ráda, kdyby bylo. Černá a bílá se snadno rozeznávají. Šedivá je těžko rozpoznatelná a zařaditelná.

7.01.2005, 13:37:00 . . .