29.10.2004

Škola - povídání tak nějak o ničem
v rubrice ***nezarazeno***


Ve středu jsem se vypravila přednášku Technické vybavení počítačů. Nevím co mě to popadlo, že jsem si tuhle přednášku zapsala, protože ji přednáší náročný učitel a je tam toho spousta, spousta na zapamatování a naučení. Ale i přesto toho nelituju. Jakkoli skripta vypadají na první pohled nudně, přednáška mě baví. Je na můj vkus ukrutně podrobná, probíráme jeden procesor po druhém, všechny možné druhy paměti a naposledy jsme skončili se sběrnicemi. Ale kde jinde se člověk dozví takové věci, jako že výrobci EISA sběrnice kvůli kompatibilitě svoje nové kontakty prostě narvali mezi původní kontakty ISA sběrnice? To je podle mě proklatě chytré.

Dumala jsem chvíli na tím, jaké mám vlastně štěstí. Škola mě i druhým rokem baví. Kromě technických podrobností, které jsem si zapsala vlastně omylem, mě baví i Automaty, skoro nejtěžší předmět mého oboru. Baví mě i programování v Javě, s kterým jsem se ze začátku dost potýkala, ale teď už se to myslím zlepšilo. A dokonce mě docela i baví ty šeredné derivace, kterým za mák nerozumím.

Vlastně skoro všechny předměty, na které chodím, mě svým způsobem baví. No pak jsou tu ještě dva předměty, na které nechodím a to proto, že mě nebaví chodit na přednášky, které mě uspávají. Někteří přednášející mají specifický styl přednášení, u kterého neusnout je velmi těžké. A vyspat se přece můžu doma líp.

29.10.2004, 12:58:00 . . .

27.10.2004

Carrefour a košile
v rubrice ***nezarazeno***


Původně jsem si chtěla dát k obědu dvoje hranolky a dva sendviče u KFC. Mám totiž plnou peněženku slevových kuponků, které rozdávají krásné mladé studentky na ulicích. Sice do KFC běžně moc nechodím, ale když můžu mít dvoje hranolky za cenu jedněch, tak neodolám. Jenže jsem si taky zárověň myslela, že se podívám do nově otevřeného obchodního centra Carrefouru na Krpoli. Každý ví, že v těhle centrech jsou takové jídelní koutečky, kde se často najde i KFC. Ušla jsem celý jeden kilometr a kus a v Carrefouru žádné KFC není! Ale co, tak si můžu dát klidně něco jiného. Vzhledem k tomu, že na výběr byly celé 4 podniky, vybrala jsem si indické speciality a dala jsem si to nejlevněší, co měli. Kousky v těstíčku. No... žádná výhra to nebyla. Udělala jsem si takové porovnání s fakultním bufetem:

Podnik	Bufet FI	Fast food Carrefour
cenově	levné	drahé
výdej jídla	rychlé	pomalé
jídlo	menzovně hnusné	tuhé, přesolné, hnusné
místo	problém najít stůl	problém najít stůl
porce	pro mě velké	pro mě akorát = malé
prostředí	nic moc	docela příjemné

Tak nějak se mi zdá, že kdybych se bývala najedla na fakultě, tak o nic nepřijdu.

Po obědě jsem se vydala do hloubi Carrefouru, zjistit jestli mají čerstvé fíky. Včera jsem totiž cestou z tělocviku koupila v Tescu dva výtečné fíky, takže jsem šla udělat půzkum trhu. Fíky neměli. Tak jsem aspoń chtěla zjistit, kolik u nich stojí kuřecí křídla, ale nemohla jsem najít kuřecí maso. Zcela nepochopitelně nebylo umístěné u masa, ale u uzenin. Zřejmě je kuře nějaký zvláštní druh salámu.

Kuřecí křídla mě zajímají proto, že v Praze jsem si jich onehdá koupila asi půl kila a ugrilovala jsem si je v naší nové troubě a byla to ohromná mňamka. A pokud se dobře pamatuju, tak mě to stálo zhruba 15 kč. Proto mě dost zaskočilo, když za půl kila chtěli v bystrckém Albertovi 35 kč. Jako další adept na dodávání křídel se jevilo Tesco, tam už za půl kila chtěli jen 30 kč. I to se mi zdá nějak moc. A v superlevném Carrefouru chtěli za půl kila jen 25 kč! Asi budu muset zajet do Prahy a zjistit, jestli si to náhodou nepamatuji nějak špatně. I když možná by stačilo navštívit nějakou obyčejnou masnu.

Protože dobře vím, jak jsou tyhle supermarkety záludné, chodím do nich najedená a s přesným plánem nákupu. Proto neodcházím s věcim, které jsem původně vůbec nechtěla. I tentokrát jsem odolala a vyhrála a odnášela jsem si pouze zmrzlinu a sprchový gel. Sprchový gel potřebuji. Koncem září jsem si koupila v Droxi drogerii báječný sprchový gel značky DM. Obecně jsem spíš proti těmhle "značkovým" výrobkům, ale zdálo se mi, že na sprchovém gelu se nedá nic zkazit a taky jsem měla zrovna málo peněz. A krásně voněl. Koupila jsem si druh Citronová tráva, protože mám ráda vůni citrusů. Jenže když se s ním myju, tak voní. Po citronu. Jako JAR.

Ale stejně to nechápu, všechna ta obchodní centra jsou stejná. Z nějaké naivní představy o jedinečnosti jsem myslela, že tam nebudou ty klasické obchody jako ve všech obchodních centrech. Ale byly. V každém OC je obchod Sparky's, všude najdeme Oxalis a pak hromady obchodů moderním oblečením, botami, kabelkami a brýlemi. Je to unifikované, globalistické a do jisté míry příjemné. Ať přijdu, kam přijdu, vždycky vím co tam najdu. A je to strašná nuda. Už tam nepůjdu.

Cestou zpátky na fakultu jsem narazila čirou náhodou na secondhand, kde měli zrovna akci. Kus za 20 kč. No mohla jsem snad odolat? Nemohla. Vlezla jsem dovnitř a po deseti minutách procházení mezi regály jsem měla krásně úchylně strakatou hedvábnou košili, kubisticky barevnou hranatou bavlněnou košili a lehce orientálně laděnou modro-hnědou košili. Prostě jsem magor do košil. Což je ostatně snadno poznat i na tom, že když mi Kristián nabídl mou košili, kterou jsem u něj nechala před 4,5 lety, tak jsem hned věděla, o kterou košili jde. Nemůžou být všichni normální.

27.10.2004, 19:16:00 . . .

25.10.2004

Moc se toho neděje
v rubrice ***nezarazeno***


Víkend byl záživný. Pravda jsem trochu deformovaná a do víkendu tedy počítám i pátek, ale komu by to vadilo.

Ve skutečnosti víkend začal už ve čtvrtek večer, kdy jsem s shodnou okolností ocitla ve Žluté pumpě. Seznámila jsem s nekolika blogery i blogerkami a po třetím Hoegardenu (sakra jak se to píše?) jsem opět dospěla k závěru, že chodit chlastat s Petrem nemá smysl. Jsem pak vztahovačná a protivná. Taky jsem zjistila, že enimen je houby pankáč, protože pořád mluví o politice a málo chlastá. Teda... chlastal dost, ale proč proboha becherovky? A taky nemá pořádný číro.

V pátek ráno jsem měla sraz s Kristánem. Přiznám, že když mě máma před čtyřmi lety utěšovala, že za dvacet let spolu budeme normálně mluvit, tak mě to ani neutěšilo, ani nepřesvědčilo. Ale schůzka byla příjemná a navíc jsem na ní dostala svou milou "pařížskou" košili. Řekla bych že frekvence jedno za rok je prozatím přiměřená.

Na oběd jsem zašla do Druhého světa, což je náhrada za Český svět, který býval v Žitné. Takovou mňamku jsem už hodně dlouho nejedla. Měkoulinké masíčko s brusinkovou omáčkou. Vyhledem k tomu, že masa bylo 200g se mi zdála příloha skoro zbytečná. Musím tam ještě někdy zajít a zjistit, jestli tak vaří vždycky.

Přestože jsme byli oba utahaní z pumpy, rozhodli jsme se zajít na výstavu. Přednáška o výtvarné kultuře na mně má zřejmě vliv, protože jsem chtěla jít na výstavu. Vybrali jsme Nepraše s Kupkou. Bylo to sice dost malé, ale zato levné a zajímavé. Netušila jsem, že patník může být ženská, aniž by vypadal vyloženě jako ženská.
Taky jsme navštívili Michala. Měl pro Petra nějaké drobnosti za 4000, – Kč. A abychom pokračovali v kulturním životě, tak jsme se všichni tři vypravili na Věčný svit neposkvrněné mysli. Moc pěkný film. Dokonce ani Michal neříkal, že je to blbost a to je myslím co říct.
Večer jsme zakončili večeří v nějakém podniku, kde měli mít chorvatské a italské speciality, ale my jsem si dali úplně obyčené steaky.

No a v sobotu jsme odjeli do Brna, já domů, Petr na hotel. Ačkoli teď bude nějaký čas v Brně, budeme se vídat asi tak stejně jako když je v Ženevě, takže vlastně žádná změna.

25.10.2004, 11:17:00 . . .

21.10.2004

Zlate casy
v rubrice ***nezarazeno***


jooo, to byly zlate casy na koleji. Kazdy den jsem napsala prispevek a porad jsme mela o cem psat. Ted to nechapu. O cem jsem proboha psala? O vsednich starostech, jenze ted kdyz si cas na psani najdu jednou tydne, tak se nejvsednejsi starosti typu "co si dam k snidani" stavaji nezajimavymi a zasadnejsich starosti neni tolik.

Nicmene... moji spoluzaci jsou uzasni. Vcera a dnes jsem do skoly vyrazila bez cira. Zacina byt zima a ja jsem se rozhodla nosit svuj oblibeny strakaty pulovr, ktery jsme dostala loni k narozeninam. Jenze k tomu ciro tak uplne nejde. Jako... ze se k nemu moc nehodi. K ciru se hodi cerny rolak, pres ktery mam zluto-oranzovo-cerveno-zelene tricko s velkym listem gangy na brise.
Tohle triko jsme si koupila, kdyz mi bylo 17 a kdyz jsem mu odrostla, tak jsem ho darovala Benovi. Nechapu, co v nem delal, kazdopadne ted ma tricko slusive punkerske diry vsude mozne a protoze Ben ho zanechal doma osamele, tak jsem si ho opet privlastnila, dokud mu znovu neodrostu.
No a pokud na sobe zrovna nemam tohle super triko a ani nemam nagelovane ciro, tak vlastne uplne normalne. Ciro se da pomerne slusne scesat na pesinku a vypadam jako bezny slusny clovek. Skoro. A co neslysim? "Kde mas ciro?!", "Ty vypadas nejak podezrele normalne". Bylo mi jasne, ze vsem bude lito, ze uz nemam krasne ciro. Nebudu jim prece vysvetlovat, ze mi jen dosel gel. Pristi tyden bude v duchu "Ciro si back!" :o)

O vikendu jsem se trochu ucila. To je plus toho, ze nemame internet. Dokopat se k uceni je mnohem snazsi. Vysledky se dostavily. Ackoliv jsem na prednasce z Automatu byla dost mimo, tak na dnesnim cviceni jsem si i troufla mluvit nahlas. Pravda, ne vzdy byly me rady idealni, ale porad lepsi nez byt zticha :) Podstatne ale je, ze pristi tydennam cviceni z Automatu odpada, protoze je svatek. Hloupy svatek. Budeme v skluzu. Takze co navrhla chytra hlavicka? "Nemohli bychom si to nahradit?". To jsem rekla ja, kdyby to nebylo jasne. Normalne jsem zorganizovala hlasovani a odhlasovali jsme si, ze dobrovolne a radi prijdeme pristi ctvrtek v deset do skoly a budeme se ucit Automaty. Co si clovek neudela sam, to nema, takze se timto chvalim za dobrou praci, protoze by se urcite nikdo neozval a byli bychom kde? Ve skluzu.

21.10.2004, 15:30:00 . . .

18.10.2004

Už vím proč...
v rubrice ***nezarazeno***


...nosí pankáči mikiny s kapucou. Tu svoji teď velmi využívám, protože je mi skoro pořád zima na hlavu. Děsná zima na hlavu. V Brně už je podzim jak se patří, vítr fičí a ráno je ukrutná mlha.

...jsou skinheadi i pankáči pitomí. Zamrzl jim mozek! Protože v takové zimě, bez vlasů, by zamrzl mozek každému. Punkerský účes ještě ke všemu příliš nepodporuje pokrývku hlavy, nějak na to číro nejsou čepice.

...zřejmě dojde Miško v červnu úhony. Při diskuzi o zavedení internetu jen tak mimochodem zmínil, že předpokládá, že na "Větrné hůrce" zůstaneme i příští rok. Kdybych mohla tak ho normálně zkopu do kuličky. Tohle mi tvrdí člověk, který odmítl zaplatit dva nájmy navíc za prázdniny? Tenhle člověk mi říká, že sám od sebe zaplatí za prázdniny víc než byl původní domluvený nájem?!? Musím si připsat k dobru, že jsem na něj nezačala hystericky řvát a místo toho jsem diplomaticky řekla, že to probereme až v květnu nebo v červnu. CHA! Další rok? Ani náhodou! Ještě teď se mi vaří krev, když si na to vzpomenu. Jestli si to do léta rozmyslím, tak bude mít Miško velké štěstí. Ale proč bych si to měla rozmyslet? Byt je drahý, je v prdeli, což přesně znamená, že je na konečné jedničky a že je jen asi pět čtvrtí, které jsou na tom, z hlediska vzdálenosti od centra, hůř, je na kopci, nesmím tam mít kočky, není tam internet, v noci tam kvílí meluzína a cestou k domu strašlivě fouká, takže mi mrzne mozek. Nenene.

18.10.2004, 16:24:00 . . .

13.10.2004

Účes a tak
v rubrice ***nezarazeno***


Je to zajímavé. V Praze jsem se svým účesem sklidila pouze chválu. "Máš super účes!", "Vypadáš čím dál líp" a "Jsi dost dobrá punkerka". Dokonce i nejstarší bratr byl pobavený a líbilo se mu to. Ale do Brna zřejmě ještě svoboda účesů nedorazila. "Co to máš na hlavě?", "Co tě to popadlo?", "No ty vypadáš". V lepším případě smích. Ovšem Ič nezklamal: "Wow! No, to je bomba! :)". Po dvou dnech divných pohledů to docela potěšilo.
(Ič je Balič, který radostně vítá nejen holky, ale i kluky, takže jsem zvažovala ještě označení Bavič a protože jsem se nemohla rozhodnout, zkrátila jsem to na Ič.)

Jinak začínám trošku vyšilovat ze svým spořicích spolubydlících. Riko z lustru vyšrouboval dvě žárovky, se slovy, že jedna žárovka stačí a nežere tolik elektřiny. Sice má pravdu, ale taky má štěstí, že to neudělal v našem pokoji. Včera jsem nechala zapnutý počítač, když jsem šla na sebeobranu a Komik mi ho po mém odchodu vypnul. Rozladilo mě to. A dnes ráno jsme měli lehce ostřejší výměnu názorů, kdy já jsem říkala, že mi nemá co vypínat počítač a on říkal, že ho mám při odchodu vypínat. Jestli se to bude nějak drsně přiostřovat, tak budu vážně uvažovat o změně bytu. Zatím by mělo stačit, když se pokusíme si vyjít vsříc. Ale otravuje mě to děsně.

13.10.2004, 11:40:00 . . .

10.10.2004

Víkend v Praze
v rubrice ***nezarazeno***


Brnem zmítá boj o nádraží a já si klidně odjedu do Prahy.
V pátek ráno jsem nasedla vítězoslavně do busu Tourbus a celou cestu do Prahy d3sně trpěla. Tak málo místa jsem v buse snad ještě nezažila a to jsem docela malá, alespoň na výšku. Ostatní museli trpět příšerně.

V Praze jsem si chvíli povídala s nejstarším bratrem, kterého vídám tak jednou za dva roky a pak jsem pelášila k Vetkům kvůli sestřihu. Sestřih jsem myslím udělali moc pěkný. Pravda, chtěla jsem to ještě obarvit na modro, ale nezbýval čas, takže si to možná deodelám ještě sama a možná taky ne. Čas nezbýval, protože už na nás čekala naše tramvaj, kterou si okounstvo pronajalo na čtyři hodiny, vozilo se s ni po celé Praze a ukrutně v ní chlastalo. Překvapivě to bylo docela pohodlné a zábavné. Zkusila jsem si přehodit vyhýbku, udělat netopýra na větračce a seznámila jsem se zase s novými lidmi, jako na každém Voku. Domů jsem přišla v půl třetí.



V sobotu jsem se probudila docela brzy. Kocovinu jsem naštěstí téměř neměla, protože jsem si do tramvaje vychytrale vzala kvalitní červené víno oceněné zlatou medailií. Beztak se mi už rok nečinně válelo pod postelí. Ráno jsem jen vyprala prádlo a šla jsem na oběd ke Střelkyni. Úžasné kolik věcí se dá probrat za pár hodin. Protože tam byl i nejstarší, tak se to v jednu chvíli zvrhlo do vzpomínání na to, co nám máma četla, když jsme byli malí. Chudáci moji starší sourozenci, jim máma nečetla muminky.

Po obědě jsem se přesunula do Kladna na fondue party. Sešlo se tam několik kamarádů a všichni obdivovali můj nový účes. To jsem ještě zvědavá, jaká bude reakce mých spolužáků. Na fondue party jsme konzultovali současnou výchovu koček a dětí, probírali jsme, jestli digitální zrcadlovka má nebo nemá závěrku (má) a a s několika lidmi jsem se shodla, že makedonská chalva je ukrutně kalorická výborná dobrota. Domů jsem přišla už v půl dvanácté, protože z Kladna jezdí poslední autobus do Prahy v půl jedenácté a přespat jsem tam nechtěla.

Dnes se musím sbalit a kolem poledne pofičím do Brna. Už se tam těším. Přestože se vyskytly s bytem drobné problémy. Chtěli jsme si zavést domů internet a dokonce jsme našli jednu sympatickou levnou firmu, která by nám poskytla nesdílené optické vlákno, ale majitel nám řekl, že mu musíme zaručit, že se nebude v bytě nic vrtat, ani se tam nebudou pokládat žádné lišty. Nevím jak si to přesně představuje. A další zádrhel je, že jsem doufala, že do pronajatého bytu si přivezu svoje milé kočky. Ani to není možné. Tak si říkám, že je zázrak, že tam můžeme vůbec bydlet. A doufám, že příští rok budeme bydlet v nějakém přístupnějším bytě.

10.10.2004, 10:55:00 . . .

7.10.2004

Bez diakritiky znovu a stale
v rubrice ***nezarazeno***


Mrzi me to, ale zatim jsem nenasla zadneho sikovneho cloveka, ktery by mi vysvetlil a poradil jak udelat z anglicke klavesnice ceskou. Je to spatne.
Ale zato jsem nasla cloveka, ktere pracovne pojmenuju Balic. Asi je to dost nepresne, ale je to takovy typek... V pondeli jsem ho potkala na cviceni z pascalu. Hlasil se ke mne a vypadal, ze ma vazne radost, ze me po prazdninach zase vidi. Loni (ve smyslu "prvni rocnik") jsem se s nim obcas potkavala ve skole, ale zadny zasadni rozhovor si nepamatuju. Ted jsem si s nim chvili povidala a protoze byl takovy mily a hezky se usmival, tak jsem se zeptala, jak se jmenuje.

Se jmeny tu mam stale problem. Porad se potkavam s novymi lidmi a nepamatuji si jak se jmenuji, protoze si treba jeden den povidame jen diky tomu, ze mame spolecneho kamarada a pak uz se nikdy ani nepozdravime. Takova jmena promptne zapominam. Jindy se s nekym vidam casto a nevim, jak se jmenuje, protoze nas nikdy nikdo nepredstavil, ale protoze jsme osloveni nepotrebovali, tak nam to nechybi. A taky se mi casto stava, ze se zeptam, jak se kdo jmenuje, ale stejne to hbite zapomenu a prazdniny byly koneckoncu odcela dlouhe.

Takze jsem se zeptala.
"Coze, ty nevis jak se jmenuju?" podivil se.
"Nevim, proto se ptam" priznala jsem s omluvnym usmevem.
Tak se mi predstavil a na moji zaludnou otacku, jestli vi jak se jmenuju ja, musel priznat, ze nema tuseni.

A ted na nej skoro kazdy den narazim ve skole. Je to zvlastni clovek, skolu studuje diky "kontaktum", coz znamena, ze zna na fakulte velke mnozstvi lidi, kteri mu doporuci predmet, prednasejiciho a cviciciho. Je hodne zivy a zda se, ze ma spoustu zajimavych zazitku (Pracoval jsem v Americe dva mesice). Vzdycky kdyz se s nim vidim, tak se usmiva a tvari se, ze je moc rad, ze me vidi. A ja mam rada lidi, kteri jsou radi, ze me vidi. Puvodne jsem si myslela, ze tak vita jen me, ale casem jsem zjistila, ze takto ma osefovane skoro vsechny holky na fakulte a prezdivka byla jasna. Ovsem nelze ji brat v pejorativnim slova smyslu, protoze neni doterny ani otravny ani vlezly nebo jinak obtezujici. Je takovy mily.

Jinak me vcera potesilo, ze se uvolnilo misto ve skupine na sebeobrane a ja jsem se tam mohla zapsat. Takze budu zase hezky cvicit, podkopavat lidem nohy, hazet je pres rameno, mlatit je do nosu a vubec je masakrovat :)

7.10.2004, 16:51:00 . . .

6.10.2004

Tak zas jednou bez diakritiky
v rubrice ***nezarazeno***


Zrovna se nachazim u pocitace, u kterho nejsem schopna zprovoznit diakritiku, takze to vyjimecne bude bez ni.
Kontinuita psani byla znacne ohrozena nepritomnosti internetu. V nasem krasnem byte, daleko siroko za Brnem, neni internet. Dokonce tam cely tyden nebyl ani muj pocitac, cimz se vysvetluje, ze jsem nenapsala ani carecku, protoze jsem nemela na cem. Ted sice mam na cem, ale tak nejak na to porad neni cas.
Rano vstanu, jdu do skoly, navstevuju prednasky a cviceni a kdyz se cas nachyli, tak se radostne vracim na konecnou tramvaje a jdu pri zapadu slunce do dlooouheho kopce, na kterem stoji nas panelak. K veceru si povidam se spolubydlicimi, pripadne jim varim a protoze rano brzy vstavam, tak jdu spat uz v jedenact, abych nasledne stravila dve hodiny rozhovorem s Mindou, coz je nova prezdivka pro mou spolubydlici. Tak kde mam brat cas na psani?

Minuly tyden se toho mnoho udalo. Nekolik ruznych skupin u ruznych predmetu bylo presunuto z puvodnich casu na jine, cimz byl do znacne miry nabouran muj rozvrh. Bylo to mimoradne osklive, ale zda se, ze jsem to zdarne vyresila. Dokonce jsem uspesne napsala vstupni test z anglictiny, kdyz jsem se vecer pred tim podivala na to jak se tvori blaznive minule casy. Bylo to dost tesne, jako ostatne vsechny me testy a zkousky, ale anglictinu mam zapsanou a ted se budu muset pilne ucit, abych na konci roku mohla uspesne slozit zkousku. Pilne ucit, znamena, ze bych se na to mohla minimalne jednou tydne podivat.
Chtela jsem opet chodit na sebeobranu, protoze kdyz uz jsem ji mela dva semestry, tak by byla skoda v tom nepokracovat. Bohuzel jsem byla prilis zpozdila a nevesla jsem se. Takze jsem si vybrala nahradni pohyb a to plavani.
Byla jsem plavat dnes a bylo to moc prijemne, protoze nasim ukolem je proste plavat. Nic vic, nic min. A ja plavu moc rada, clovek si pri tom odpocine a promysli si spoustu zbytecnych veci. Je to takovy aktivni odpocinek. Prekvapilo me ale, ze se naslo dost lidi, kteri nebyli schopni plavat celych 40 minut v kuse. Jakto? Vzdyt to snad neni tak namahavy sport. Rozhodne je to lepsi nez 40 minut behat. To bych chcipla.

No, tak ja se zkusim polepsit a nezapominat na psani jen kvuli skole a kamaradum. Trosku se rysuje moznost internetu doma, takze kdyz se rozhoupeme, tak mozna budu moci psat i z domova. To by bylo pekne.

6.10.2004, 16:41:00 . . .